rozhovor: SeTKání 2005

ILUSTRÁTOR PETR DRÁBEK NÁS UPOZORNIL NA ČTYŘIATŘICE -TILETÉHO MILOVNÍKA AUT A VÝTVARNÍKA  DETLEFA PÖTSCHE.. MÁ NĚMECKÉ JMÉNO, ALE – JAK O NĚM ŘÍKAJÍ KAMARÁDI – ČESKÝ NATUREL A SVĚTOVÝ TALENT. MALÍŘE, JEHOŽ NÁPADY I "PLÁTNA" JSOU VSKUTKU NEVŠEDNÍ, JSME PRO VÁS TROCHU  VYZPOVÍDALI.
 
... Proboha,jak vám říkají kamarádi? Detlefe, Detleve nebo nejak vtipněji?

Nejčastěji mi říkají Detleve, Detlefe, nebo prostě jen Detlef. Spousta lidí si myslí, že je to přezdívka,ale je to jen německé jméno.

Jak se z vás stal výtvarník?
Jako kluk jsem kreslil auta, nejvíc Pastelkami a fixama. Studoval jsem čtyřletý učební obor s maturitou v Liazu v Jablonci n/N. Tehdy se proslavily naše Liazky na Dakaru.Kreslil jsem si je, ale i jiné náklaďáky i do sešitu s učivem. To se ale vůbec nelíbilo některým učitelům. Když mi bylo patnáct, právě v den, kdy vybouchl slavný Černobyl, mi operovali,slepák. Moc se to nepovedlo a já se musel vypořádat s následným delším onemocněním. Můj otec nelenil a udělal, co mi už dlouho sliboval. Koupil mi olejové barvy, štětce a sololitovou desku. A řekl maluj.

A co to mělo být?

No přece Dakarská Liazka č. 627 posádky Moskal, Joklík, Fencl.
S odstupem vidím spoustu nedostatku, ale „žádný učený z nebe nespadl", znáte to. Namaloval jsem pak spoust Dakarských olejů. Spolužák Roman to na me prozradil ve škole. Tak jsem s tím vyšel ven. Dokonce jsem i školu reprezentoval, ale byl jsem trošku rebel a tehdejšímu režimu se moc nelíbilo, když jsem do socialistické soutěže na poslední chvíli dodal obraz závodní Hondy s vicemistrem světa Reinholdem Rothem. Díky obrazům jsem se poznal s jezdci Dakaru a chodil jsem jim pomáhat na Stavbu jejich aut. A tím jsem se dostal definitivně k malování. Mým vzorem byly vždycky obrazy Jirky Rameše.

Po vystudování jsem pracoval na vývoji v LlAZU v Mnichově Hradišti. Z finančních důvodu jsem odešel. Nějaký čas jsem jezdil jako řidič v Liberecké nemocnici. Pak jsem odcestoval pracovně do Německa a potom do severní Itálie poblíž Bolzana, kde jsem zůstal tri roky. Tady jsem si pořídil první stříkací pistoli a začal malovat stříkané obrazy. Měl jsem mezi tím spoustu pistolí,ale s touto se mi pracuje dodnes nejlépe.
Kdo nebo co vás přivedlo k bodypaintingu - malování na nahá těla?
V roce 1996 mě oslovila jedna regionální televize, jestli bych vymyslel něco do trošku hororového videoklipu. Pak jsem maloval tanečnice na diskotékách.Potom jsem si s tím dal trochu pausu a vrátil se
k tomu před dvěma roky, když mi zavolala Monika Gruberová Asociace vizážistů, abych se zúčastnil jejich soutěže. Manželka mě v tom podpořila a bylo hotovo.
Nemusí bodypainting jako výtvarný obor bojovat spředsudky? Nesetkal jste ses tím, že by vás měli za úchyla?

Občas poslouchám na svou práci různé reakce ale to většinou legrace. Jednou manželka potkala nějakou kamarádku a bavily se tak různě
…… a co je nového?Nedávno jsem se vdala.Jo? A kde by/dlíš?Tamhle vzadu nakonci ulice. Tam? Tam bydlí nějakej ten úchyl v tom barevný mantě.No,tak toho jsem si vzala. Jééé,já ho vůbec neznám,promiň já jen slyšela... Vždyť říkám,legrace.

Vaše výtvarná činnost i vaše fotky dokumentují, Že v ladných dívčích tělesných křivkách a tvarech aut i motocyklů uvidíte spojitost. V čem konkrétně?
Ženy a motorismus?Obojí dokáže být krásné, vzrušující ale i nebezpečné...
A když se dokážou shodovat ve třech, tak důležitých vlastnostech,tak k sobe patří. Já jako spousta jiných lidí, nejvíc všechno vnímám zrakem a to hodně vysvětluje. A která ta auta a dívky jsou moje?

Tmavý kombík Omegator,kde je vzadu portrét mého syna, Vectra a Golf s Dobou ledovou.Maloval jsem to kvuli prckovi,protože ji zbožňuje. Moje manželka je ta u Ascony.Je to naše bývalé auto.Namaloval jsem na něj korozi,díry, záplaty,zadní dveře a tak.S tím bylo fakt dost veselo. Nejednou mě stavěli policajti v domnění,že jde to vrak.

Která tři auta byste chtěl mít v garáži (včetně veteránu, jejich  krásu
zřejmě taky obdivujete)?

Která tři auta bych chtěl kdyby prachy nehrály roli? Porsche911, Viper
a Hummer